THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Už nějakou dobu se mi začínají zajídat bezustání přicházející nu-metalové kapely valící se na povrch už v kdovíkolikáté vlně, aniž by nějaká z nich měla tu sílu posunout žánr o sebemenší kousek dál nebo alespoň jinam. Tak je tomu i v případě 36 CRAZYFISTS, jejichž druhé album „A Snow Capped Romance“ je sice perfektně nahráno, s použitím té nejmodernější nahrávací techniky, ale muzika prakticky jen papouškuje od předchozích o 5 až 10 let starších kapel. A tak už si nějaký čas v duchu říkám, kdy už tohle všechno skončí?
Stylově mi 36 CRAZYFISTS přijdou nejblíže k prohispánsky orientovaným ILL NIŇO, ale bez použití etno prvků jakými před lety vešli ve známost tito jejich stájoví kolegové (obě kapely vydávají svá alba u firmy ROADRUNNER). Kapela 36 CRAZYFISTS tedy patří mezi tvrdší nu-metalové soubory, v jejichž hudbě není nouze o nahuštěné a strojově přesné kytarové riffy. Zpěvák používá brutální vokál, který na nahrávce lehce převládá a zejména v refrénech dochází k jeho výraznému pročištění a zmelodičtění. I přesto, že v několika skladbách, v těch nejvypjatějších pasážích, vytryskne překrásný refrén, jsou pro mě 36 CRAZYFISTS prakticky nezajímaví. Tohle všechno už tady v posledních zhruba 8-mi letech bylo stokrát a jak už jsem zmínil, téhle kapele se kapsáčový metal nepodařilo navést do nějakých neotřelých a neotřelých oblastí. Mezi nejvýraznější skladby řadím hitovku „The Heart And The Shape“, melodickou a spíše pomalejší „Skin And Atmosphere“, kde nejvíce vynikne hlas Brocka Lindowa a zejména pak závěrečnou pecku „Waterhaul“ vystavěnou na titánských stupňovitých riffech.
Pro mne prázdný a nezajímavý kus hudby podávaný v atraktivním balení nahuštěné nu-metalové školy. Po zvukové stránce a po stránce předvedených hráčských výkonů s albem nemám problém. Ten však vidím v tom co kapela vlastně hraje za hudbu, jelikož nu-metal je v současnosti tím stylem, kterého zkrátka bylo a je všude dost. Navíc skladatelský potenciál 36 CRAZYFISTS není zas až tak závratný, aby se kapele podařilo oprostit se od běžných standardů svého žánru.
Pro mne prázdný a nezajímavý kus hudby podávaný v atraktivním balení nahuštěné nu-metalové školy.
5 / 10
Brock Lindow
- zpěv
Steve Holt
- kytara
Mick Whitney
- basa
T.
- bicí
1. At The End Of August
2. The Heart And The Shape
3. Bloodwork
4. Kenai
5. Skin And Atmosphere
6. Song For The Fisherman
7. With Nothing Underneath
8. Destroy The Map
9. Installing The Catheter
10. Cure Eclipse
11. Waterhaul
A Snow Capped Romance (2004)
Bitterness To Star (2002)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Roadrunner Records / Universal Music
Produkce: James Paul Wisner
Aj keď je objav z Aljašky 36 CRAZYFISTS aktívny už 11 rokov, skutočne prelomový bol pre nich až vlaňajšok, ktorý sa niesol práve v znamení albumu "A Snow Capped Romance".
Ide o kvalitatívne vyrovnanú a v kontexte moderného metalu vysoko nadpriemernú kolekciu skladieb, ktorej okrem fantasticky hutného zvuku gitár vládne hlas vynikajúceho Brocka Lindowa. Tomuto kresťansky založenému vášnivému rybárovi (v tomto kontexte treba zrejme chápať aj vkusnú oddychovku uprostred dosky, nazvanú príznačne "Song For The Fisherman") sa splnil veľký sen v podobe turné s MACHINE HEAD. Ďalšie míľniky na seba určite nenechajú dlho čakať, veď 36 CRAZYFISTS boli v zahraničnej tlači (zvlášť v Anglicku) veľmi dobre prijatí a v súčasnosti striedajú jednu šnúru za druhou.
Možno už ďalšia doska bude vstupenkou medzi elitné spolky typu KILLSWITCH ENGAGE a SHADOWS FALL. Nechajme sa prekvapiť!
No prislo mi to hodne slabe. Chvilemi jakobych poslouchal Papa Roach ci co !!! Ve srovnani treba s Raunchy nemaji CrazyFisti zadnou sanci...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.